Ne nadarmo se říká, že noviny jsou sedmá velmoc a je úplně jedno, vycházejí-li na papíře, nebo elektronicky. Ty elektronické ovšem mají proti papírovým několikerou výhodu. Mohou se kdykoli a odkudkoli aktualizovat, jsou absolutně nezávislé na sponzorech či reklamě, protože jejich vydávání téměř nic nestojí, a v neposlední řadě jsou mnohem obsažnější, vzhledem k možnosti odkázat čtenáře na další informace z celosvětové internetové sítě. Pro začátek bude redakci stačit ta česká, dokonce jen pražská, protože republiku a svět bude jen těžko zajímat, co se děje v jedné jediné lokalitě hlavního města. Ačkoli...
Voliči z Prahy 12 navzdory svému výsostnému přání vyslovenému v komunálních volbách v roce 2010 jsou na tom obdobně jako v řadě jiných míst, kde byly vítězné strany politickou machinací odstaveny a ocitly se v opozici. Avšak pouze Praha 12 má v čele starostu sociálního demokrata, takto bývalého tajemníka ÚV KSČ. Tedy, on si jen myslí, že starostuje a velice si na tom také zakládá. Ve skutečnosti radnici ovládla bývalá opozice skrytá pod nicneříkajícím, zato všeslibným: Změna pro Prahu 12. Vždyť i v Radě městské části jsou oranžoví v menšině, ač ve volbách skončili třetí, tudíž nejlépe ze současné rudé koalice. Starosta, místostarosta a dva neuvolnění radní – samí muži - museli snad podlehnout svodům svých nových koaličních partnerek, když si nepohlídali prostou většinu ani v Radě. Tam jim teď diktují tři dámy místostarostky a jedna velmi agilní neuvolněná radní s kompetencí pro mediální komunikaci (rozuměj cenzorka). A ty ze zálohy jistí jeden další muž, rovněž z kandidátky Změny. Jednoduché počty: starosta + tři chlapi za oranžové versus jeden chlap a čtyři ženy za rudý zbytek = čtyři ku pěti. Kdo tedy asi má navrch?
Velmi podobné je to i v Zastupitelstvu Prahy 12, jen s tím rozdílem, že tam pro přehlasování jakéhokoli opozičního navrhu koalice bezpodmínečně potřebuje hlasy všech tří komunistů. Právě proto si radnice Prahy 12 vysloužila přezdívku Rudá. Říkají jí tak nejen oba vítězové komunálních voleb TOP 09 a ODS, kteří stojí v opozici, ale také všichni podvedení občané. Ti se dokonce vzpěčují vůbec přijít příště volbám, když hlasy většiny skončily v propadlišti politických hrátek s jejich důvěrou. Právě za tuto důvěru teď v Zastupitelstvu bojuje opozice, aniž běžní lidé tuší, co se nyní na jednáních odehrává, když kluby z pravé strany politického spektra chtějí přednést opoziční návrhy. A že by se snad do obecního zpravodaje dostaly oprávněné protesty proti lživým článkům samozvané rudé koalice? Na to může občan zapomenout, co se má co ohánět zákonem o tisku, ten přeci platí jen pro někoho.
Co tedy opozici zbývá? Psát, jak to je doopravdy, a vyzývat občany, aby se na veřejných jednáních zastupitelů přesvědčili na vlastní oči, oč komu kráčí. Může se pak opřít o názory lidí, kteří si možná přáli změnu, určitě však ne s návratem k někdejším komunistickým praktikám. Může psát články do regionálního tisku, ašak s vědomím, že Praha 12 není pro zbytek hlavního města až tak zajímavá, jako skandály v některé bohatší městské části. Může také zveřejňovat příspěvky na webových stránkách svých stran a jejich regionálních poboček. Může cokoli, ale nejjistější je vydávat si vlastní internetové noviny a dát na nich prostor i necenzurované veřejné diskusi. Jejich název Proti Rudé Radnici – zkratkou PRR, může možná někoho naštvat, jakkoli si opozice vůbec nechtěla proti sobě postavit levicověji orientované voliče. Provokativní název e-novin chtěl jen upozornit na nekalé praktiky na radnici Prahy 12, která by se v očích voličů chtěla etablovat jako změněná. Jen jaksi zapomíná dodat, že se v těch změnách vrací hluboko před rok 1989, do rudé totality.
Tak to ale, dámy a pánové, PRR!
Poznámka pod čarou: Komentáře k článkům nejsou vázány na registraci pisatele, aby byla diskuse k navozeným tématům co nejobjektivnější. Za obsah komentářů redakce neodpovídá, program blokuje pouze vulgární a rasistické výrazy.